4/ Ivo Wiesner „Bohové a apokalypsy“ – volné výňatky

„Některé z historických pramenů uvádějí jméno zničené planety Tiru (Faethón) v naší Sluneční soustavě. Na této planetě byly prováděny v laboratořích genetické experimenty, jejichž cestami vznikaly řady zvrhlých genetických ras vynikajících obří postavou a silou, zlovolností, agresivitou, bezcitností a nepříliš vysokou inteligencí. V pozemském světě se tito bastardi časem značně rozmnožili a působili lidem mnoho potíží. Situace se vrátila do normálních kolejí až po cyklu Nimiru v roce 52 369 př.n.l., kdy zvrhlá satanská plemena byla vyhlazena potopou. Zbytky, které kataklyzma přežily, byly zničeny při kataklyzmatu vyvolaném cyklem Nimiry v roce 34 024 př.n.l.

Teprve poté bylo na Zemi vysazeno ušlechtilé a duchovně čisté plemeno Adam Kadmon. Nejprve byly hmotné verze hermafroditem, to se v pozemských podmínkách neosvědčilo, a tak byl Adam Kadmon rozdělen na dvě oddělená pohlaví. Biblické texty hovoří o tom, že Stvořitel z těla Adama vytvořil jeho družku Evu, přičemž mu odebral část ‚ti‘ a tu vložil do stvořené Evy. Pojem ‚ti‘ však neznamená žebro, ale životní sílu, pránu, čchi… Chybný překlad a mylné výklady a úpravy Bible vedly k mylným závěrům o méněcennosti žen, kterým ‚Stvořitel‘ nedal duši.

Sestup Adama a Evy na Zem po jejich ‚vyhnání z ráje‘, jak to vykládá Bible, bylo ve skutečnosti sestupem obou částí bytosti v hmotném těle na Zem, aby se zde po rozdělení na oddělená pohlaví po tisíce generací vyvíjely v souladu s plánem Stvořitele. Ve skutečnosti nedošlo k žádnému ‚pádu‘ Adama a Evy, nedošlo ani k žádnému ‚smrtelnému hříchu‘ Adama a Evy, což je další z chybných výkladů upravovatelů a vykladačů původních biblických textů.

Hinduistické náboženské texty i Kabala hovoří o fyzickém – hmotném a psychickém – duchovním těle člověka, přičemž jejich substruktury jsou v podstatě obdobné tomu, co říká Kniha Dhyanů nebo knihy pana Haleviho. Evoluce člověka může probíhat pouze ve hmotném světě. Člověk sám ze své vůle může tuto evoluci urychlit a dosáhnout vyššího stavu vědomí. Evoluce je velmi namáhavá a dlouhá, realizuje se cestou opakovaných inkarnací, u některých bytostí to může být i 100 000 i více.

Tak jako každá cesta má své etapy, na jejímž konci odpočíváme a čerpáme novou sílu, tak i cesta člověka má své inkarnační cykly. Každý inkarnační cyklus představuje jednu třídu životní školy a její studijní program je dán přidělenou karmou. Žák, který byl málo aktivní a propadl, musí ročník opakovat. Když lidská bytost nedokáže v tomto životě uzavřít svůj karmický účet, musí se vrátit a vrací se tak dlouho, až je karmický účet uzavřen. Kdo toto pochopí, má mnoho ve svém životě usnadněno, protože pochopil, že zhoršováním vlastní karmy škodí pouze sám sobě.

Cílem je dosažení krystalické čistoty lidské bytosti, kdy se bytost musí poučit o zlu a naučit se mu čelit. Dosáhne úžasné úrovně inteligence a nejvyšší tvůrčí dokonalosti. V této souvislosti se mluví o ‚mladém bohu‘, který musí pro poznání své podstaty a svého poslání projít tvrdou zkouškou životů v hmotném těle.

Toto učení přinesl Ježíš Kristus, avatár Boha (či jeho části) čas od času sestupující znovu na Zem. Z apokryfních spisů i Evangelií vyplývá zřetelně, že Ježíš znal učení o reinkarnaci a sám byl Bohem inkarnovaným v člověku. Tyto skutečnosti církevní otcové a editoři Evangelií vypustili a původní spisy uložili ve vatikánských archívech. Původní učení Krista obsahovalo sdělení o možnosti přímé duchovní komunikace člověka s jeho Otcem Stvořitelem, která rozšiřuje, zrychluje a upevňuje poznání pravdy, a dovoluje lidské bytosti uvědomit si svoji skutečnou podstatu a nutnost vlastní aktivity při hledání pravdy a Boha.

Když se křesťanství stalo státním náboženstvím Říma, tak přestalo jeho pronásledování, ale začala jeho deformace. Klér křesťanské římské církve prohlásil gnostický princip za nepřijatelný pro křesťanskou církev, neboť mezi člověkem a Bohem musí být prostředník, a tím může být jen církev svatá vybavená Boží milostí a svátostmi (okázalými obřady). Toto církevní dogma hlásá trpnou podřízenost člověka církvi a jejím představitelům, za což má být odměněn zprostředkovaným spasením.

Stvořitele lze považovat za prvého a největšího gnostika, protože daroval člověku svobodnou volbu jak rychle a kterou cestou k němu přijde. Dále stanovil, že nikdo nemá právo člověka na svobodě omezovat nebo ji člověku odebírat.

Kristus učí a svaté knihy to zdůrazňují od počátku existence člověka, že pouze lidská bytost, která přijala pravdu od Boha svým intelektem a zcela svobodně, zůstává v této pravdě a Bohu věrná neochvějně navždy a neodvrátí ji od pravdy ani hrozba smrti.

Od druhého století započala křesťanská římská církev neúprosný boj s gnosí, která ohrožovala církevní dogmata i státnost církve. Tento boj vyvrcholil v době vlády římského císaře Konstantina. Církev získala moc a bohatství, ale křesťanství za to zaplatilo ztrátou čistoty Kristova učení, které bylo přizpůsobeno potřebám a záměrům římského státu. Hledání pravdy postupně upadlo v zapomenutí.

Duch gnose nebyl nikdy umlčen a čas od času se gnostické učení znovu objevilo, protože pravdu nelze zničit, lze ji jen pronásledovat a o ní lhát. Známé gnostické řády – Templáři, Kataři, řád Růže a kříže…, Jan Hus…)

Hledači pravdy to měli vždy velmi těžké, protože hrozba možného nalezení pravdy byla mocnými vždy chápána jako hrozba ztráty moci a privilegií. Protože hledači pravdy nikdy nezbohatnou na majetku, ale obvykle sklízí bohatou úrodu výsměchu, hlouposti, arogance a nenávisti. Přesto není vyhnutí, protože nalezení pravdy je smyslem existence lidstva a hledání cesty k pravdě je posláním každého člověka. Na světě není nic nádhernějšího než pravda a její hledání je podivuhodným dobrodružstvím.

Člověk jako skvělý výtvor Stvořitele představuje nejen dokonalou formu pozemské hmoty, ale současně je projekcí toho, co je nejdokonalejší v nejvyšších sférách vědomí vyhraženého bohům. Lidská bytost jako virtuální bůh byla svým Stvořitelem postavena na hranici hmotného a duchovního světa, aby zde nalezla svou podstatu, poučila se o zákonech hmoty a ducha a porozuměla podstatě své existence, v níž je navždy spojena se svým Stvořitelem.

Cesta k poznání pravdy je drsná, tvrdá a plná příkoří. Jen nebojácná, horoucí a čistá srdce najdou co hledají.

Kdo hledá důkaz o existenci Boha, nechť se podívá do zrcadla a v záři svých očí nalezne lásku svého Stvořitele.

Za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero moři, pod Horou Světla začíná Duhový most.“

Ano, za sedmero rudými koulemi, za sedmero černými sefirotami a sedmero moři špíny, magického vlivu, násilí a manipulací Jahweho a jeho částí, kteří chtěli obsadit strom Adama Kadmona a vládnout lidstvu, nad černou Korunou tří vrcholových agresorů i nad jejich magickým stromem, pod Světlem, které je nad nimi, začíná Duhový most. A nad ním je Světlo Boží, které zde bylo odjakživa, je všude a ve všem.

S láskou Hana Dušková 

Datum 6. 5. 2024

• < Předchozí
• Další >